údolí neklidu
Horkým deštěm na půl zmáčen
v rozsochách starých uschlých lip
uhybám prutům z těžkých mračen
kořeny dávám na odiv
v korunách proplétám se k zemi
po větvích plazím, ten dávný kyv
z doteků strohých prudce mrazí
vysávám mízu z prstů svých
v odlesku divých bludných očí
v siločarách šedivých rán
Kapička smutku tu po mě skočí
já zevnitř budu rozerván
Děsivé dusno v tomto kraji
kde staří mládnou
a mladí čerství umírají
A plachost tu maří jen tenký hlásek
potulných dívek, stín sedmikrásek
vyhládlý výkřik z dlaní mdlých